Je právě

sobota 10. června 2017

NÁHLÁ HNUTÍ A POHNUTÍ



"Tygře, máš kávu?" zeptala jsem se jednou večer. To mě mlsná odtáhla od počítače do kuchyně.
Zareagoval jako většinou. Stejně mu vždycky naletím. "Noooo, málo! Málo jí mám."
"A dáme si zmrzlinu?" Taková moc dobrá trubička plněná zmrzkou a zakončená z obou stran polevou - objevila jsem ji v Tescu.
"Jooo, no jasně, dáme si! Tu mám rád!"
"Tak koukej vypít tu kávu, co máš v hrnku."
"Ale... tam je ještě dost," bránil se najednou.
Podivila jsem se: "Tak proč mi kecáš, že máš málo?"
"Víš, já tě nechtěl odradit od vaření," hájil se nevinně Tygr!

Vydali jsme se další ráno na poštu, nechat si proplatit malý šek. Při vchodu do "poštovní předsíně se Tygr náhle zastavil a tahal mi ruku dolů, nic neříkal. Tam kytky nebývají, překážely by! Nic mu neupadlo, zavrčel by. Nezbylo, než následovat jeho hnutí mysli a nasměrování, abych se dověděla, co ho inspirovalo. Má poslušnost byla odměněna vzájemnou radostí mou i ze země! Program TapTapSee, který mi v mobilu popisuje fotky nalezeného tvora vykreslil jako krátkou hnědou srst potaženého psa. Fenka se začala točit, zvedla hlavu, vyskočila mi na klín a olízla mě, schváleno! Měla nevelké, pevné, hladké tělo, nechala se poplácat, podrbat, vyprostit z vodítka, chytat za uši - kmitala ocasem, neboť našla kamarády, zbloudilé, spřízněné duše!:)
Nepotřebujeme fronty, jsou lepší důvody ke zdržení. Po proplacení šeku čekala fenečka u východu pořád!:) Zase jsme si s ní pohráli a vyšli ven.
Po pár krocích se ozve cvakání drápků! "Tygřeee, hele, za náma je pes"!
Pokračovali jsme v chůzi a milý pes nás předběhl! Provázel ho hlas paničky!
"Vy jste se s ní mazlili, tak vám teď nedá pokoj"!:)
Jeeee, ona nás viděla?" Její hlas zněl mile. Rasa fenečky mě překvapila tentokrát jen lehce, stalo se mi totiž něco podobného už podruhé! Byl to, prosím, Stafbull teriér!

Na facebooku jsme viděli, že v Praze parní mašina plánuje okružní jízdu ze smíchovského nádraží na hlavní. Cesta zřejmě s přestávkama měla trvat zhruba dvě hodiny! Zajásali jsme, ne, že ne!Zajásali a těšili se prostě z toho faktu. Jízdu jsme neplánovali, protože parní vláčky bývají natřískané dětma. Kéž se někdy přemůžem a ještě se svezeme! Miluju ty zvuky, voňavý dým a saze!
Tygr stejně něco vykoumal, aby mě překvapil! Nejspíš proto, neboť úspěch to nezaručovalo a že by ho nadchla jen vidina procházky? Prostě doufal, že to vyjde!
"Víš co? Mohli bysme jít pěšky na krčské nádraží a počkat, jestli mašina pojede kolem".
V oné facebookové události byla vypsaná i trasa jízdy.
Zbystřila jsem! Jít pěšky... Mašina kolem.
"Joooo, nahrajem si ji na video"!
Zvolili jsme trošku odlišnou cestu než obvykle. Na krčském nádraží bylo pusto. To jsme vítali - nikdo nám nevejde do záběru! To byla ale jistota jediná!
Můj Tygr je nejspíš zkrytý Švýcar, pořád kouká na hodiny a měří čas!
"Jsou tři dvanáct, pěkně jsme to stihli! Dávám vám patnáct minut. Nebudeme tu stát jako blázni"!
"Je 15:22, tak co je? Kde je?"
Zlato moje - byl ve střehu, mobil v ruce... Přenastavil režim foťáku na video, zamknul klávesnici a mobil se přenastavil do režimu focení. Tohle se zopakovalo několikrát.:)
"No, je půl, co budeme dělat?"
"Čekat, když už tu jsme! Vždyť mi každý vzdálenější ptačí hlásek připomíná houkačku!"
A za pár minut se to stalo. Ozývalo se povědomé supění! Jela kolem, nenechala nás v tom - osyřelé dokola kolem.
Uff uff, buff buff, uff uff, buff bufffffff! Zahoukala jen kratičce. Sotva se mihla a byla pryč! Ale natočili jsme si ji, doslova uloupili! Jak jen něco může být pravda a přitom to vůbec netrvat? Vždyť by se to dalo málem minout! A tak máme další veselý zážitek, jak jsme půl hodiny šli a půl hodiny čekali pro necelou minutku funění a supění!

Neobvyklý moment ne, že Tygrem jen pohnul, přiměl ho utíkat z balkónu!
"Aaaaa, kde mám telefon? Kde zas mám ten telefon? Nikdy ho nemám, když ho chci. Nebo ho mám jinde, než ho hledám!"
Tato věta není tak neobvyklá, aby pohnula mnou. Našel ho a tak je všechno v pohodě!
"Pošlu ti hádanku, joooo?" oznámil tajuplně můj lovec!
Uložila jsem do mobilu fotku a dala ji prozkoumat výše zmíněnému rozpoznávacímu programu. Nemohla jsem uvěřit!
"Tygře, kde jsi to stáhnul? Děláš si blázny? Nebo šaškuje program? Není to spíš měsíc? Na něj je přece brzo!"
"A co ti to řeklo?" ptal se dychtivě!
"No že na snímku jedna je červený horkovzdušný balón!"
"Však to je správně, letěl kolem, fakt! Mám ho i na videu!"
Čeho já se ještě dočkám? Asi si na ty naše divy divou cí založím rubriku!:)

Jen mě mrzí, že jsem vás, čtenáři, odvykla chodit sem mezi šelmičky. Vynasnažím se ale, abych to spravila!
V velmi blízké budoucnosti nás s Tygrem čekají Dny města Bruntálu i návštěva vnoučka, tak zase bude o čem psát!
Krásné jaro plné soudržnosti vám přeje Punerank

4 komentáře:

  1. Upřímně řečeno nevím, co bych dělal, kdybych neviděl a někdo by mi tahal ruku dolů. Asi bych ho praštil. No, možná ne, kdybych ho znal. Ale pejsek stál za trochu toho překvapení, né?
    No a u toho balónu mě zase tak zajímalo, co ti na to program řekne, že jsem ti nemohl prozradit předem, co na té fotce je. A že nemám telefon nikdy tam, kde ho zrovna potřebuju? No, nemám. Nechápu, proč se tomu říká "mobilní", když to nikdy nepříjde tam, kde jsem.
    A jen pěkně zase piš! Mně to nějak nejde a takhle si aspoň zakomentuju. I šachy jsem hrál vždycky radši s černýma figurkama. Je pro mě jednodušší reagovat než sám vymýšlet. Já tu mašinu slyším i teď! Je to možný ve 23:28? Jo. je. Houká!

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědět mi z mobilu nejde, musím přidat nový komentář. Ty překrásné mašiny sladce houkají pořád! Zní to skoro teskně. To víš, mě zase nejde reagovat a tak musím psát. Mnohem snadněji něco napíšu, než řeknu. Většinou nereaguju prudce, takže než jsem se stihla podivit, pochopila jsem, o co ti jde. Hafan se docela rychle prozradil. Těším se na další překvapení! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já ti zase brzy nějaké vymyslím!

      Vymazat
  3. Neboj, my čtenáři si na tvoje psaní zase rychle přivyknem!
    Z cizích psů mám trochu respekt, ale nedávno jsem potkala úžasné štěně. Jen teda bohužel pouze jednou, zatímco spolubydlící vždycky přijde domů se slovy: "Hádej, koho jsem zas potkala!"
    Těším se na další článek, ty tvoje je vždy radost číst!

    OdpovědětVymazat