Pohádka o třech kaprech, jedné návštěvě a mnoha neudržených tajemstvích

Jaké by to bylo předvánoční období, kdybych nesepsala pár střeštěných příhod a neudržených tajemství. Přinejmenším my dva s Tygrem si časem rádi zavzpomínáme a zasmějem se!
Taky jsme měli návštěvu, legrace bylo dost a dost.


Letos tuším začaly naše vánoce až začátkem prosince, možná že na konečku listopadu, ale vážně ne dříve! Miluju na nich to napínání, úplně nesmyslné nápovědy, i když napovídajícímu smysl dávají, dokud se do nich nezamotá, nebo se naopak úplně nevymotá... a dárek prozradí. Chtěně či nechtěně, to už nelze rozluštit!
Máte-li pocit, že vaše fantazie škrábe drobky někde ze dna, že už všechno máte, všechno bylo, začněte Tam! Nebo tím!

Přála bych vám každý rok poslouchat roztomile dyndajícího tygra! Vyslídí-li možný dárek aspoň v mém podvědomí, využije toho a ptá se přepadově kdykoli.
"Máš už dárek? Kde je, dej mi ho! Co je to, řekni! Kde je Tam? Tam, to může být přece všude!"
"Tam - je na 6 písmen, nejmíň! Může to mít více forem a i když to tam je, zrovna to tam klidně i není! A adresně ani přesně nevím, kde Tam je. Nepotřebuju to vědět!"
Tak se různě v průběhu dnů ozývalo zvolání: "Řekni konečně, kde je tam? Nemůžeš mi to vydržet neříct! Nikdy to dlouho nevydržíš!"
"Musím to upravit, něco s tím udělat - ach Bože, jsme jako malí! Mohlo by to takhle zůstat, ale bylo by to omezený!"
"Co to je, že to musíš spravovat? Ono to nefunguje? Co je to za dárek? Můžeš ho nechat takový! Dej mi ho a spravíme ho potom!"
Třeštění bez konce - dokud jsem neupravila jednu e-knihu z pdf formátu do mp3 a nedonahrávala z rádia všechna pokračování druhého dílu. Potom se mi buď zželelo tygra, nebo mi došla výdrž, po čemž toužil - a možná že jen bylo Mikuláše - dárek si však musel najít!
"Tygře, tygře, už ho mám! Hledej!"
"Aaaa, honem, kde jako? Kde mám hledat?" Nezaskočený tygr dychtivě naslouchal.
"V něčem, co jsi měl dneska na sobě..."
"No... toho je moc! Co jsem měl?"
Mezi řádky podotýkám, že jsem dárek chtěla ukrýt do bundy, ale z pudu sebezáchovy i pro záchranu vánoc jsem to neudělala. Bylo by to moc daleko!
"Taaak, mikina, mikinu jsem měl určitě", pustil se tygr do pátrání u své postele.
"Mikina nic, je prázdná," odfrkl si nespokojeně. Najednou mu cosi došlo - zrada, nesoulad, kapsy nemají být pusté, to je špatně, prostě zádrhel.
"Nemám mp3 přehrávač, měl tam být! Kam jsi ho, proč tam... Není tam!"
"Zlato, hledej teď ten dárek. Pak se to vysvětlí," pomáhala jsem jemně. A neúspěšně.
"Ale proč tam není? Nevypadl? Nechci, aby se stratil. Měl být v kapse od mikiny!"
"Ach, takhle ten dárek nenajdeš... Tak teda hledej přehrávač, třeba je v něm!"
Tygr frustrovaně mikinu odhodil a s mručením - "proč je jinde, nevím, proč je jinde" popadl rifle. Jaké štěstí, že přehrávač v první kapse našel a na své rozpoložení v momentě zapomněl.
Nastal však další rébus!
"Jak to poznám? Tolik souborů, dvě paměti, než to prozkoumám?"
Pomalu říkal začáteční písmena složek v přehrávači a já povzbuzovala - ještě, ještě o kus dál!
"Jak to poznám?! To není možný!!! Jeeeee, tygr, složka tygr! Je to v něm!"
Po velkém boji - ještě, že nebyl větší - ulovil tygr svou kořist.
"Huraaaaa, knížky, knížečky. Budu si je šetřit, slibuju. Vystačí mi na celý advent!"
Jenže si je rozporcoval po tygrovsku a za pár dnů bylo po nich! No nic, to už jsme měli rozdělaný balík z dalšíma šesti prozrazenýma, však ono bude co číst!

Tygr mi to vrátil poměrně rychle!
"Teď si hledej ty, to máš za to!"
"A kde? Poraď mi trochu, byt je velký!"
"To je jednoduchý! Kam dáváme věci, které nevíme kam dát?"
"Pod stromek! Do koše! Na sedačku! Do šuplíků! Já se zblaaaaaznííííím!"
"Tam neee," zaznělo klidně.
"Hmmm, takové další místo ne... další místo asi ne... Vždyť přemýšlím jen o hmotných věcech, já hloupá! Na velkým disku, do takový složky, kde je všechnooo!"
"Tak vidíš, běž tam a najdi si dárek!"
"V tom borrrrr..., v tom chaosu? to nemůže jít! Ale byl tam, ve složce s mým jménem. Jak milosrdné. Audiokniha! Mockrát děkuju! Upřímně!"

A to nebylo všechno, co mi vyvedl!
"Dáme si kafe? Chceš si dát? Já jinak nevím, jak bych to udělal. Musím na poštu, proč bys tam měla stát se mnou tu frontu?"
Snad se tygr bojí, že pošťačka vyzradí, od koho je zásilka... Každý rok mě někde chvíli nechá - (čekat a trpět), než cosi koupí!
"Proč si mám teda dávat kafe? Poběžíš na poštu a zase zpátky? Z domova bys to měl blíž!"
"Taky si koupím, nechám si ho u tebe a pak si ho přijdu vypít!"
"Jeeeee, s dárkem? Dáš mi ho hned?"
"Neptej se a pojď. Chceš k tomu kafi něco?"
Ooo, jak dojemné. Pomalu si ho budu upíjet a čekat... Jako hafan...
"Tu máš občanku, budou ji chtít," povídám mu!
"Jo, no vidíš, to by chtěli!"
Tygr si vzal doklady a opustil mě!
Za pár minut byl zpátky a měl... krabici, aspoň to tak znělo. V šustivé tašce...
"Dali mi ji tady v Sumě - v obchodě s výpočetní technikou -", povídal mi!
To bylo zvláštní, že by tygr šel jen tak loudit tašku. Ale co by ne, jsou vánoce. Hlavně, že má dárek!
"Dáš mi ho?"
"Neee, to by už nic nezbylo."
"Já taky nemám, prosím!"
"Však něco vymyslíš. Dám ho vysoko do skříně a tam počká!"
Vypili jsme kafe a šli domů. Jsem zvědavá, ale zkusím se chvíli těšit. Nebudu usilovat hned!
"Chceš dárek?" Dost mě ta otázka zaskočila.
"Co, cože? Říkal jsi, že počká!"
"Počká, když nechceš!"
"Chciiiii, přece, jen nemůžu uvěřit. Jakto, že mi ho dáš?"
"Mě ho nebaví mít," zazdil to tygr!
V krabici ležel hezký, úzký, lehounký  skener, vejde se mi dolů do nočního stolku. Kdykoli si ho snadno podám a zase schovám. Je pro mě neobvykle rychlý. Zkusila jsem to asi hned ten den!
"Heeej, ty, tygře, tys mě balamutil! Nebyl jsi vůbec na poště! A já ti vnucovala doklady! Proč bys chodil do Sumy jen pro tašku?"
"No právě, proč?" Měl jsem to z lahůdek pěkně blízko. Musel jsem ještě někomu zavolat, abych se tak rychle nevracel!"

Kromě knížek můžete stejně tak začít parfémem. Takovým, který protějšek zná, ale v koupelně na poličce už pár let nestál. A jedním pokusným k němu. Byl tygrem s radostí přijat! Zatím si je oba šetří líp, než ty knížky!

Potkala nás na ulici paní... Připadám si někdy jako blázen... Stává se nám to prostě. Jednou jsou záminkou moje vlasy, jindy, Bůh sám ví co.
Oslovila nás  na ulici paní - Prý by pro nás chtěla něco udělat - třeba napéct cukroví! Byla příjemná, není třeba se jí bát, říkala:) A vážně, za pár dnů přivezla docela velkou krabici! Půlku jsem dala našim domů - ale to předbíhám!


Další vánoční položkou měl být, ale už byl - Aquamat! Tygr si ho vždycky přál. I já si ho oblíbila, pěkně bublá a má dobrou vodu.
Před lety jsme jeden měli, ale onemocněl. Jen vrčel, drnčel, žral proud, špatně chladil a trošku z něj šel strach. Opravovat ho nemělo smysl. Tak jsme hodně měsíců pili vodu z ledničky nebo z kohoutku... Měli jsme radost, když jsme objevili aquamat ve spořitelně, v lékárně, u kamaráda ve firmě. Však my tě taky jednou zase budeme mít.
Vysypali jsme pokladničku a objednali ho... Pan Coufal - snad sám manažér pobočky Šumavského pramene pro střední čechy byl moc fajn. Všechno nám zařídil, po telefonu popsal, pomohl vybrat dostačující mašinku, dokonce prý budou mít další dva druhy kávy, tak přislíbil ochutnávku!
Plán byl - mašinka a 4 soudky s vodou. Dopadlo to skoro podobně. Firma Šumavský pramen měla v nabídce balíček obsahující 5 barelů, dva sirupy... plus dva dávkovače. Přikoupili jsme ještě kilovou kávu a návlek na barel! Těšili jsme se jako na návrat člena rodiny!
Už si u nás téměř 14 dnů hovíí na lince, bublá, chladí i ohřívá vodu, na barelu má kabátek a na něm si trůní plyšová, načechraná  kočka! Moc místa na lince nezbývá, ale pranic mě to nemrzí! Všechno je, jak má být!

Kočičku bylo nutné vyprat. Byla zaprášená, zakouřená, uklizená v hromadě jiných hraček - v úložném prostoru mé postele. Měla jsem z téhle akce docela obavy. Strčila jsem kočku do povlaku na polštář a zavázala ho. Mizerně! A možná dobře, ale na kočku si nikdo nepřijde - je to svobodný tvor!
Po otevření pračky jsem nečekaně našla dvě hmoty, každou na jiné straně. Jedna z nich byla onen zchumlaný povlak na polštář. Druhou jsem nechtěla hledat ani najít. Vůbec mě neupokojilo, že to ošklivé, mokré drželo pohromadě. Rozčepířená, střapatá, nesympatická, odrazující věc děsem z vody zapomněla, jak má vypadat. Jak to jen ukážu tygrovi? Nemůže se rozpadnout?! Díky Bohu, že to pračka přežila!
Držela jsem si kočku od těla - dala jsem ji na topení, než ji definitivně vyhodím! Po hodině mi zvědavost nedala a šla jsem se podívat. Nevěřila jsem vlastním prstům. Hračka si v teploučku vzpomněla na svou hebkost i tvary! Voněla, čekala, až ji otočím na druhou stranu. Poslechla jsem už s klidem! Znovuzrozená a pyšnási trůní na barelu! Škoda, že nedovede příst!


Bylo by to tak nějak všechno, kdyby záleželo jen na mně. Jenže starší sestra přiletěla ze Španělska na pár dnů, mamka si taky udělala výlet do Prahy a tak mě holky vytáhly na trhy.
Veselo bylo hned před vchodem. Sestra Gábina, zhýčkaná jarními teplotami ve Valencii začala drkotat zubama, lamentovat, že už nikdy, nikdy, říkám vám nikdy do Česka v zimě nepojedu... Hledala rukavice, šálu, mamka to se smíchem popisovala. Hned jsme zapluly do obchoďáku, do kavárny! Mamku vylekaly ceny, my sestry jsme si lebedily a chlácholily ji.
Čepice, šály, rukavice a ponožky měli snad na každém kroku. Jedny z těch rukavic se opravdu nedaly vrátit. Povrch byl pletený, vnitřek plyšový, huňatý, teploučký. Tygřík mi je dopřál, i později klobásu, prý za něj! Byla dobrá, křupavá!
O trzích nemám co říct, byly to prostě trhy... Strom, fotky, turisti, shon. Hlavně to strkání a předbíhání na eskalátorech a u vstupu do metra bylo nepříjemné. A přece mě napadá historka. Mamka v metru zkoumala plánky a ptala se mě, jakou má která trasa barvu! Když jsem prohlásila, že to nevím, nějaká milá spolucestující se s náma dala do řeči a vysvětlovala... Pamatuju si jen, že trasa B je žlutá a ani to s jistotou tvrdit nebudu...
Domů jsme dorazili právě v čas, abychom vyzvedly s mamkou dárek pro ni na poště. Po vyšplhání 4 pater jsem se musela smát. Chudák Gábina - v riflích, obepnutých ponožkama, ve svetru a šále, pod teplou dekou a další povlečenou zaujala polohu v polosedu a tak strávila s teplotou jako balík nejmíň tři hodiny. Na upovídanosti jí to však neubralo. Posílala při tom do Španělska fotky a radovala se, jak se jim Praha líbí!
Mamka upekla spoustu koleček z listového těsta, šunky a sýra. K tomu ještě dort s malinama a šlehačkou! Měli jsme se všichni spolu moc dobře. Jen jsem byla nachlazená a nedokázala jsem být vzhůru dlouho do noci, jako kdysi.
Další den odjely holky domů na \Moravu. Docela se těším, že zase začátkem ledna přijedou, než sestra poletí zpátky!


Mamka mi přivezla svíčku - pěkně vytvarovanou rybu, i s šupinama. Ta jediná čeká pod stromečkem! Není to smutné čekání, ba naopak, napínavé.
Tygr má totiž na Štědrý den tajný plán. Záleží prý jen na dobrém zdraví. Víc mi prozradit nechtěl. Hádám, že to dodrží a jedno tajemství bude zachováno!
Odpoledne spolu půjdeme na Bohoslužbu do našeho svatebního kostelíka... Bude to krásný čas! Těším se dlouho, těším se vždycky - na salát, kapra, hlavně na rozjímání, vánoční pořady v křesťanském Rádiu7, na pohádky, lenošení, na telefonáty, vyzvídání, co kdo dostal, jak se měl! K atmosféře už schází jen pár vloček! Nebudu po nich truchlit, klidně se půjdem vyhřívat na sluníčko!


Vypadalo to jako konec článku, že? Jenže včera, 23 prosince jsme byli donakupovávat, co bylo třeba - vajíčka, šlehačku, maso!
"Pěkné svátky," volali jsme ještě s tygrem u východu z našich lahůdek...
"Máte už kapra? Čokoládového?"
No to punerank okamžitě zaujalo! Jeee, bude to hezky tvarovaná figurka, třeba se i tygr zaraduje, říkala jsem si tajně!
"Koukejte, má i šupiny, pochovejte si ho!" jásala nad ním prodavačka, u které jsme původně ani nebyli.
Nešlo o malou čokoládovou postavičku, ale o skvěle tvarovanou buchtu, polívanou! Šupiny jdou nahmatat i přes obal!
"Dám vám větší tašku, ať se mu neulomí ocásek," švitořila dál prodavačka a my jsme se na kapra nechali ulovit! Nebude se mi ho chtít krájet, doufám, že zvědavost zvítězí!
Takže, salát hotový, kapr svíce a kapr buchta doma, tak honem pro kapra do třetice, do restaurace - jen co se konečně vyspíme!
Krásné a pokojné prožití vánočních svátků přejeme s tygrem vám všem!