Je právě

pondělí 12. června 2017

A JEŠTĚ VÍCE DIVŮ JSEM VIDĚLA!



To dobré, co nás potkalo je krásné objevovat, mít, zažívat. K takovému rozjímání mě před časem inspiroval kdo? Hádejte třikrát! Tygr měl na facebooku tohle:

"Je několik věcí, kterým bych nikdy nevěřil.
1. Budu rád chodit do církve.
2. Podruhé se ožením.
3. Budu jíst zeleninu.
4. Budu rozumět i poměrně rychlé angličtině.
5. Vypiju kafe bez cukru!"


Tak mě přiměl vzpomínat!
Tygr klidný popíjí kávu po návštěvě úřadu! Jak velikánskýma písmenama bych měla tohle napsat? KLIDNÝ... ÚŘADU... Už se to stalo několikrát. Potřebuju to uchovat v paměti!
K té zelenině musím přidat, že s Kebabem jí občas Tygr i nudle. Uznejte, že to je už na pováženou!
Tygr si s úsměvem zkouší asi 5. kalhoty v jedné prodejně! Dodávám s velkou lítostí, že ona prodavačka už v blízkém textilu nepracuje. Avšak co se stalo, neodstane se a co víc, může se stát znovu! Myslím, že i když tenkrát dávno vybíral svatební oblek, byl obdivuhodně klidný!
Neúnavný tygr mi trpělivě ukazuje krásy přírody a ještě mi je  fotí! To pořád přetrvává. Vždycky mě to nadchne. Vůbec, teda skoro vůbec nemusím loudit, sám si vzpomene! Fotečky popisuje a můžu si je uložit. Ukazuje mi barevné kytky, mokré kytky, různě kulaté, huňaté, křehké kytky, živé ploty. Vánoční i jiné zajímavé stromky - umělé i živé, ozdobené i holé. Tolik společných cest je za tím vším!
Úplně miluju, když jsme někde v hotelu a Tygr zahlásí: "Hele, jaké krásné číslo je na našich pokojových dveřích!" Posledně to byla třináctka, kulaťoučká!
Přesto, že je Tygr stále Tygrem a je ve střehu, Je vždycky  připravený se smát!

A ještě více divů jsem viděla! A tak musím děkovat Bohu, že jsem mohla!:) 🌈👏🏻🤗🐅🐅🐅🐅🐅🐅🐅
Bylo vám třeba někdy záhadou, proč většina matek žije tím, že dává na facebook fotky svých dětí? Videa, mini příběhy, fotky, statusy. Dokola a dokola. Píšou i při kojení nebo jak je to?:) Občas to nešlo vystát!
Já jsem nikdy nevěřila, že dostanu šanci do něčeho takového nahlédnout. Neznala jsem sílu citů, které se ve mně teprve zrodí! Ještě teď, po měsících mě to zaráží a dojímá.
Začalo to vánočním telefonátem v roce 2015... Nečekaným? Vymodleným? Ozvala se po letech Tygrova dcera - bylo tojako ve snu. Navázali jsme znovu vztah. Slíbili jsme si všichni, že už si nezmizíme.
Tak jsme se postupně rozpovídali - my i Zuzka! Prý má pejska, bílého! A čeká s přítelem miminko!
Víte, na co jsem myslela?:( "Snad nám ji mimino zase nevezme! Sotva jsme se našli"! Jak mě to mohlo napadnout? Žárlila jsem, ještě ani nebyl drobek na světě.:)
Začali jsme častěji jezdit do Ostravy. Zuzka se zakulacovala a odpovídala na moje všetečné, dětinské otázky. Čekala s náma na nádraží 40 minut kvůli spoždění vlaku - mrzlo tenkrát hezky! Nás hřálo, že jsme spolu ten čas navíc!
Potom jsme se stali prarodiči. Z Boží milosti. Vnouček Románek má deset měsíců a vůbec o nic nás nepřipravil, ba naopak, je to dáreček! Vidíte, co dělám? Musím o něm vyprávět. Ujišťovat se, že roste, mění se! Loudíme na Zuzce fotky a videa, zvuky! Přistihujeme se s Tygrem, jak si s lidma, jež vidíme teprve 10 minut ukazujem videa s dětma a radujeme se spolu. Nedávno přijela Zuzka na návštěvu. Odešla do obchodu a my jsme zůstali venku, s kočárem. To je něco! To není možný. Naparovala jsem se a dožadovala focení. Jakto???:)
Když znovu narůstá můj odstup například k facebookovým statusům, dojde mi, že jsem NAŠEHO broučka už dlouho nechovala. Vtrhne do mě radost z toho, že se to dá napravit!
Obrázky sem nedám, neuím to. Nejde to všechno ani vypsat. Jsem šťastná, že máme milost to prožívat!
Kolik jen má Pánbůh lásky, že tak různorodě potěšuje a obměkčuje moje srdce? Budu usínat s vděčností! A s vírou, že spatřím ještě spoustu divů!

sobota 10. června 2017

NÁHLÁ HNUTÍ A POHNUTÍ



"Tygře, máš kávu?" zeptala jsem se jednou večer. To mě mlsná odtáhla od počítače do kuchyně.
Zareagoval jako většinou. Stejně mu vždycky naletím. "Noooo, málo! Málo jí mám."
"A dáme si zmrzlinu?" Taková moc dobrá trubička plněná zmrzkou a zakončená z obou stran polevou - objevila jsem ji v Tescu.
"Jooo, no jasně, dáme si! Tu mám rád!"
"Tak koukej vypít tu kávu, co máš v hrnku."
"Ale... tam je ještě dost," bránil se najednou.
Podivila jsem se: "Tak proč mi kecáš, že máš málo?"
"Víš, já tě nechtěl odradit od vaření," hájil se nevinně Tygr!

Vydali jsme se další ráno na poštu, nechat si proplatit malý šek. Při vchodu do "poštovní předsíně se Tygr náhle zastavil a tahal mi ruku dolů, nic neříkal. Tam kytky nebývají, překážely by! Nic mu neupadlo, zavrčel by. Nezbylo, než následovat jeho hnutí mysli a nasměrování, abych se dověděla, co ho inspirovalo. Má poslušnost byla odměněna vzájemnou radostí mou i ze země! Program TapTapSee, který mi v mobilu popisuje fotky nalezeného tvora vykreslil jako krátkou hnědou srst potaženého psa. Fenka se začala točit, zvedla hlavu, vyskočila mi na klín a olízla mě, schváleno! Měla nevelké, pevné, hladké tělo, nechala se poplácat, podrbat, vyprostit z vodítka, chytat za uši - kmitala ocasem, neboť našla kamarády, zbloudilé, spřízněné duše!:)
Nepotřebujeme fronty, jsou lepší důvody ke zdržení. Po proplacení šeku čekala fenečka u východu pořád!:) Zase jsme si s ní pohráli a vyšli ven.
Po pár krocích se ozve cvakání drápků! "Tygřeee, hele, za náma je pes"!
Pokračovali jsme v chůzi a milý pes nás předběhl! Provázel ho hlas paničky!
"Vy jste se s ní mazlili, tak vám teď nedá pokoj"!:)
Jeeee, ona nás viděla?" Její hlas zněl mile. Rasa fenečky mě překvapila tentokrát jen lehce, stalo se mi totiž něco podobného už podruhé! Byl to, prosím, Stafbull teriér!

Na facebooku jsme viděli, že v Praze parní mašina plánuje okružní jízdu ze smíchovského nádraží na hlavní. Cesta zřejmě s přestávkama měla trvat zhruba dvě hodiny! Zajásali jsme, ne, že ne!Zajásali a těšili se prostě z toho faktu. Jízdu jsme neplánovali, protože parní vláčky bývají natřískané dětma. Kéž se někdy přemůžem a ještě se svezeme! Miluju ty zvuky, voňavý dým a saze!
Tygr stejně něco vykoumal, aby mě překvapil! Nejspíš proto, neboť úspěch to nezaručovalo a že by ho nadchla jen vidina procházky? Prostě doufal, že to vyjde!
"Víš co? Mohli bysme jít pěšky na krčské nádraží a počkat, jestli mašina pojede kolem".
V oné facebookové události byla vypsaná i trasa jízdy.
Zbystřila jsem! Jít pěšky... Mašina kolem.
"Joooo, nahrajem si ji na video"!
Zvolili jsme trošku odlišnou cestu než obvykle. Na krčském nádraží bylo pusto. To jsme vítali - nikdo nám nevejde do záběru! To byla ale jistota jediná!
Můj Tygr je nejspíš zkrytý Švýcar, pořád kouká na hodiny a měří čas!
"Jsou tři dvanáct, pěkně jsme to stihli! Dávám vám patnáct minut. Nebudeme tu stát jako blázni"!
"Je 15:22, tak co je? Kde je?"
Zlato moje - byl ve střehu, mobil v ruce... Přenastavil režim foťáku na video, zamknul klávesnici a mobil se přenastavil do režimu focení. Tohle se zopakovalo několikrát.:)
"No, je půl, co budeme dělat?"
"Čekat, když už tu jsme! Vždyť mi každý vzdálenější ptačí hlásek připomíná houkačku!"
A za pár minut se to stalo. Ozývalo se povědomé supění! Jela kolem, nenechala nás v tom - osyřelé dokola kolem.
Uff uff, buff buff, uff uff, buff bufffffff! Zahoukala jen kratičce. Sotva se mihla a byla pryč! Ale natočili jsme si ji, doslova uloupili! Jak jen něco může být pravda a přitom to vůbec netrvat? Vždyť by se to dalo málem minout! A tak máme další veselý zážitek, jak jsme půl hodiny šli a půl hodiny čekali pro necelou minutku funění a supění!

Neobvyklý moment ne, že Tygrem jen pohnul, přiměl ho utíkat z balkónu!
"Aaaaa, kde mám telefon? Kde zas mám ten telefon? Nikdy ho nemám, když ho chci. Nebo ho mám jinde, než ho hledám!"
Tato věta není tak neobvyklá, aby pohnula mnou. Našel ho a tak je všechno v pohodě!
"Pošlu ti hádanku, joooo?" oznámil tajuplně můj lovec!
Uložila jsem do mobilu fotku a dala ji prozkoumat výše zmíněnému rozpoznávacímu programu. Nemohla jsem uvěřit!
"Tygře, kde jsi to stáhnul? Děláš si blázny? Nebo šaškuje program? Není to spíš měsíc? Na něj je přece brzo!"
"A co ti to řeklo?" ptal se dychtivě!
"No že na snímku jedna je červený horkovzdušný balón!"
"Však to je správně, letěl kolem, fakt! Mám ho i na videu!"
Čeho já se ještě dočkám? Asi si na ty naše divy divou cí založím rubriku!:)

Jen mě mrzí, že jsem vás, čtenáři, odvykla chodit sem mezi šelmičky. Vynasnažím se ale, abych to spravila!
V velmi blízké budoucnosti nás s Tygrem čekají Dny města Bruntálu i návštěva vnoučka, tak zase bude o čem psát!
Krásné jaro plné soudržnosti vám přeje Punerank

středa 7. června 2017

NĚCO V TÉ VŮNI STEJNĚ PRO MĚ JE!

Tu větu z nadpisu chci zase slyšet! Je taková hladová, hledající, Tygřík zkouší zachránit sebe i situaci! A možná trochu i mě! Je v ní ukrytá naděje!
Ještě ve mně jiskří smích! Myslím, že to chvíli vydrží! Prší a den to nekazí, už jsme schovaní.
Dnešní odpoledne jsem musela v lahůdkách prohlásit - tak tohle je zase na článek! To už se mi dlouho nestalo!

Jeli jsme si do našeho oblíbeného obchůdku na florenci pro parfémky. Tchyně chtěla nějaké dva, tak jsme se přidali a taky si přiobjednali...
Jeden z nich - Intenso by Café - co to asi je? Jeeee, ten bude! Hodně ovocných složek u něj píšou a taky kávu! Docela svůdný popis, který nás oba zaujal! Fantazie zapracovala. Vytěsnila zmíněnou vanilku. To nebude tolik. Mandarinky, citrusy, káva... Kdyby troška kávy, musí tam být poznat!
Tak jsme pro ně vyrazily, krabičky, balíčky,  překvapení!

Po převzetí igelitky jsem začala cpát obsah do batohu a byla vám tam jedna dlouuuuhá krabička, takovou jsem ještě neviděla. Tygr říkal, že u parfému bude asi i kafe! Nebylo! Žádné zkoumání, až doma! Ovládala jsem se dokonce i v metru!
Dali jsme si v našich lahůdečkách blízko domu kávu, minerálku. Batůžek s tajemstvím ležel stranou a volal! Já ho slyšela!.

"Já se těšíííím!" ozval se Tygří hlas naproti mě!
"Na co?" odpověděla jsem úplně tupě!
"Na kávovej parfém!"
To mě zaujalo! Tajil se mi dech! On to se mnou prožívá?! Snad se mu bude líbit. I to jak nově voním! Tygr se těší "na můj parfém" a ještě to opakuje. Je to nějaká hra?
"Tygře, hele, mohlo by nám to těšení ještě vydržet, až domů!"
"No aleee, co když budu spěchat? Co když budu utíkat?"
Zkoumání jsme odložili další kávou, nanukem, minerálkou. Povídáním s prodavačkama. Když koupíte parfémky v akci, můžete si to dovolit!

No... co když... aspoň ten kávový...!
Vyndala jsem tu dlouhatánskou krabičku a vyprostila z ní podobně dlouhou úzkou flaštičku, pardon, flakón!
"Dej mi to, jdu tu vůni na ulici vyzkoušet," pronesl Tygr rozhodně!
Cooooo? Přeslechla jsem se? Proč by nemohl být první, zvědavost je zvědavost! Netušila jsem...., nedocházelo mi..... Podala jsem Tygrovi parfém a on šel... Ven... Do deště...
Po chvilce přišel - voněl vodou, tabákem a ještě něčím ovocně vanilkovým...
Vyprávěl mi: "Víš, ta káva tam není... Je trochu silnej... Dal jsem si ho pro začátek moc..."
"Na mně bude sladkej, na tobě je mnohem pěknější, zjemňuje tě," povídám mu!
Přiběhla prodavačka: "Jeee, co to máte? Ukažte?" I ona má ráda parfémy. Občas nějaký dostane. Při mém rozpačitém vysvětlování, že ještě nevím, jaký názor si na svůj parfém mám udělat ho vyzkoušela, pochválila a odběhla zpátky za pult.
"To jsi běžel na ulici? A ona s ním šplíchá tady v obchodě," usmívám se!
"A že na sebe klidně taky dá pánskej parfém," reaguje Tygr!

"Dámskej"! Pánskej"! Dámskej"! "Pánskej"! Něco neladilo, už delší dobu! V tom se to zjevilo. Někde nastala chyba v komunikaci? Možná. Nebo si vůni Tygr převěřil, přivlastnil, kvůli lásce ke kávě? Jak tohle třeštění přišlo?
Mrzelo mě to. Bavila jsem se! Jako déšť, slunce, všechny ty chutě a vůně se to ve mně míchalo do radosti!

"Tygříčku, ta vůně byla původně moje"!
"Není pánskej? Jakto? Měl přece bejt, neee?!"
"Neměl, od začátku je dámskej. Ale je to škoda! Přála bych ti ho!"
"Mmmmmmm, to jsem zklamanej! To není možný. Věřil jsem, věděl jsem, vždyť.... jsem se těšil!"
"Je mi líto, nevím, jak se to stalo. K tabáku se hodí, no ale...." plácala jsem něco, aniž bych situaci zachránila!
"Tak já..., tak já běžím nadšeně na ulici zkoušet dámskej parfém! Proč mě necháš zkoušet si tvůj parfém? To je bezva", bojovalo cosi v Tygrovi.
"netušila jsem, že si myslíš, že je tvůj. Jo, vypadalo to celý divně, hravě! Nenapadlo mě, že jsme se spletli oba. Napálila jsem sama sebe!"
Smála jsem se. Nahlas. Tygr se smál. Hledal kávu! Nechtěl se vzdát!
"Mmmmmmm! Mmmmmmm!", mručel! A potom řekl tu mou milovanou větu z nadpisu!
"Něco v té vůni pro mě stejně je!"
Vyhrál nad ní nebo ona nad ním? Tak vzal milý Tygr vůni znovu na milost, mě za ruku a vyšli jsme rozjařeně z obchodu!

Liják nás zahnal zpět! Padaly kratičké věty tipu: Musíme počkat! No do kdy asi. Co tu budem dělat? Do té vody nejdu!Musela bych křičet! Chtěla jsem si vyzkoušet parfém. V dešti!
A tak jsem trochu křičela a šli jsme do té vody!
Když prší a je teploučko, vadí mi, že mám u sebe techniku a musím ji uhlídat. Nebo jinak, mrzí mě, že nemám nepromokavý batoh, ale třeba jednou... Třeba jednou bude hlídat on a já se nechám hrozně zmáčet!

Tygr v romantickém blouznění opakovaně zastavoval, ohlašoval a ukazoval mi zajímavé kytky, fotil mě u nich!
"Tady stůj a počkej!" "Dej si k nim hlavu"!
Byly pěkné, napité a těžké. Voda mi tekla do rukávů trička. Tygrkvůli focení popošel trochu dál a zařval!!! Nejspíš ho překvapil děj i sám zvuk, který vydal!
Než můj mozek stačil vysypat deset pohrom, které se mohly stát - od štípnutí včelou, mobilu na zemi, špatného došlápnutí až po pád, řekla jsem si jen udiveně! On křičí, ale nemizí! Tak je to snad dobrý!
"Za mnou je keeeeeř!!! Aaaaaaaa! A v něm je vodaaaaa, moc vodyyyyy!"
Tak jsem se nestihla zeptat ani na trny, ani na jiné hrozby! Smála jsem se zas!
"Tygře, prosím tě, tohle jsme dělali vždycky? Chodívali jsme na jaře tolikrát okolo kytek?" ptala jsem se unešeně, jako bych snad potřebovala slyšet, že právě tak to bylo náš celý společný život. Myslím, že o to mi šlo!
"neeeee," zasáhl Tygr vlídně; snad v domění, že přistanu zpátky na zem!
"A... a... co jsme teda dělávali? Řekni!"
Než mou dychtivou otázku stačila spláchnout voda, ozvala se racionální, věcná odpověď: "to jsme ještě chodívali normálně domů"!!!
Tygr mě však nerozházel. Nepodezírám ho, že by chtěl! Naopak - tolikrát mě potěšil a rozveselil ten den... A pomohl mi znovu psát!